bara
Jaro vybuchlo rozkvetlými magnóliemi a vzniklá tlaková vlna z žen strhala oblečení do té míry, že se průměrné IQ národa snížilo o dvacet bodů. A já jsem se stala od krku nahoru neviditelnou. Nosím totiž domů čtyřky. Každý den a na pěkně viditelném místě.
Těsně po dvacítce se mi muži přestali dívat do očí. Přišla jsem totiž na chuť pivu a přestala být úzkoprsá. Od té doby suším podprsenky v přísném soukromí, protože jinak mi je kradou členové paraoddílu TJ Střemhlav Ruzyně a kuchař z pizzerie odvedle je používá coby alternativu salátové mísy. I Cyrano tuhle v divadle při slavné replice nešilhal na svůj výstavní nos, ale na poloostrov tvořený mým poprsím. Ptáte se, jak se žije dívce, kterou estrogen vybavil přednostmi, za které u prof. Měšťáka zacálujete šesticifernou sumu?
No skvěle, ne? Kozatost má obrovská pozitiva, o sociálních jistotách nemluvě. Když pominu klišé, při kterých oblečena do lehkého tílečka neplatím pokutu za špatné parkování (protože orgán fixovaný pohledem do mého výstřihu zapomíná číst, psát i telefonovat) nebo skládám zkoušku z matematiky za jedna (protože profesorův mozek je zcela zahlcen iteracemi integrálního počtu objemu mých ňader), kouká mi z bujného výstřihu nebývalá svoboda. Ušetřím za holiče i za make-up. Klidně si můžu dovolit vyjít mezi lidi s roštím na hlavě a farbunklem na nose, protože do takové výše žádný pohled nedojde. Ve společnosti můžu plácat jakékoliv koniny. Muži mi naslouchají s otupělým výrazem nemocné ovce, pokyvujíc hlavou v prapodivném rytmu. Ženy se mě nanejvýš diskrétně ptají na číslo mého plastického chirurga. Dávám jim telefon na Ondru od nás z hospody, kterej ten Staropramen přímo hejčká. Tato pitná kúra je zaručeně bio a zvětší vám košíček až o dvě čísla. V případě přepadení mi stačí se pořádně nadechnout a projektil knoflíčku opouštějícího moji halenku ztrestá násilníka lépe než komando SWAT. Problém s ukládáním jídla na horší časy taky neřeším. Sním-li rohlík, vyklepu poté z podprsenky půl kila kvalitní strouhanky. A navíc – moje poprsí má silný filantropický rozměr. Každé léto je pronajímám jako reklamní plochu a získaným obnosem dotuju provoz jednoho sirotčince v Antananarivu.
Negativ soužití s vyvinutým pokozím naopak moc není. Jsou pohyby a sporty, při kterých sama sobě poněkud překážím. Například lukostřelba nebo golf. Při maratonu bych asi sama sebe umlátila, ale zjistila jsem, že prchám-li na tramvaj po vzoru Mazánka, přidržujíce si přitom ňadra rukama, nezpůsobuji tolik dopravních nehod. S úsměvem nepoznaného poslouchám ty, kteří dokážou spát na břiše a nemít z toho mořskou nemoc. Ráda bych tady ale apelovala na designéry užitkových předmětů. Chci je upozornit na to, že masážní lehátka by měla být TADY a TADY anatomicky vytvarována. Že bezpečnostní pás v autě se může TADY a TADY dost nepříjemně smekat. A že podprsenky velikosti jedna není potřeba navrhovat ani nosit. Naopak vymyslet samodržící systém pro velikost čtyři plus je úkol hodný mistra. Prý už se jeden takový nedávno objevil. Na veletrhu představil podprsenku, v níž prsa při běhu neskákala, a při nízké teplotě se pod ní nerýsovaly bradavky. Bohužel, den nato ho našli ukamenovaného nedaleko Abu Dhabi. A já proto musím dál chodit nahoře bez. Vlastně S.
6.5. 2013 pro blog na Idnes.cz