Pokud se vám i v době odpíračů manželství podařilo dotáhnout svého milovaného před oddávajícího úředníka bez pomoci páru tažných volů, budete muset vyřešit několik dalších problémů. Zatímco při rozsazení tety Marty a tety Vlasty u slavnostní tabule zaboduje dvojdecka slivovice, rozhodnutí o tom, jak se chcete po svatbě jmenovat, je jen na vašem uvážení. Každá nevěsta má hned několik možností a při volbě každé z nich narazí na určité technické problémy nebo nesmyslné konvence.
Příjmení vznikla buď z přezdívek upomínajících na zajímavé osobní aspekty pojmenovaného, třeba chlupaté nohy, nebo z příjmí, tedy jména po chalupě. Zůstávaly beze změn po celý život, protože vstupem do svazku manželského vám chlupy rašící na lýtkách neslezou, a to ani při pohledu na nově nabytou tchýni. Ještě naše prababičky se v úctě ke svému muži dávaly titulovat paní Antonín Novotná. Muž je mohl v dekádách měnit za mladší modely, ale v kruhu jeho přátel nedocházelo k trapným záměnám, neb se všechny dámy jmenovaly stejně. Přechylování příjmení tudíž můžeme brát jako jeden z prvních feministických aktů, který ale pro dnešní nevěsty nemusí být dostatečný. Mnoho žen po třicítce bere změnu příjmení jako ztrátu velkého kusu své identity nebo dokonce profesní značky, které obětují na oltář vysněného manželství jen s určitým sebezapřením.
Knihovnice na naší fakultě se jmenovala Prcínová a já měla vždycky dojem, že svého manžela musela neskutečně milovat, když si ho vzala i s tím praštěným příjmením. Možná ale bylo to její ještě vtipnější a novomanželé volili mezi dvěma možnými zly. Nebo byl její muž jen konzervativní a čest rodiny žižkovských grandů Prcínů nemohla být v páté generaci přerušena přejmenováním na fádního Dvořáka. Pokud nevěstu rodiče pojmenovali poněkud neortodoxně (např. Ornella Vopičková), je změna příjmení jedinou šancí jak konečně uniknout výsměchu spolužáků. Osobně jsem se vdávala coby jednadvacetileté vyžle a valnou většinu svých úspěchů i trapasů jsem světu ukázala pod novým příjmením. Ještě teď mě ale po nocích straší půlroční souboj s byrokratickým šimlem, při kterém jsem to zvíře krmila lejstry potvrzujícími i velikost bot mojí prababičky, aby mi ve lhůtě poplatné vývoji nové biologické zbraně milostivě vyměnilo občanku, pas, řidičák, lítačku, kartičku pojištěnce, očkovací průkaz, zdravotní průkaz, a …, a… a průkazku do knihovny. Rozhodně tudíž doporučuju tradicionalistickým ženichům trvajícím na společném příjmení po muži, absolvovat tuhle byrokratickou bžundu společně se svou vyvolenou. Přežité nesnáze utuží váš vztah více než svatební cesta do velehor Hindúkuše. Navíc se každá žena musí připravit na to, že se ještě dva roky po svatbě bude do telefonu představovat rodným příjmením a oslovení tím novým jí bude stejně blízké, jako kdyby na ni volali „Haryku!“. Sama jsem dokázala v prázdné čekárně prodřepět důležitý termín na dermatologii jen proto, že sestřička opakovaně volala do ordinace nějakou mně neznámou paní.
Pokud se žena z nějakých důvodů rozhodla manželovo příjmení nepřijmout nebo je přijmout přes pomlčku, musí být připravena na to, že bude zahrnuta do kategorie nafrněných pozérek. Dav obecný umí s výhradami tolerovat formu jména Manželová-Zasvobodnaová, zvlášť když se postupem času přejmenuje jen na Manželovou. Jen ženina pravice bude při podepisování lejster pravidelně umdlévat už v polovině podpisu a na formuláři daňového přiznání se projeví frapantní nedostatek chlívečků. Pokud si ale žena po svatbě ponechá jen svoje rodné příjmení, budete nepochopena a při vyzvedávání vlastních dětí ze školky si budete připadat jako jejich macecha nebo členka nějaké teroristické organizace. Pomlčka či ponechání starého příjmení má ale nepopiratelnou praktickou výhodu v případě rozvodu, kterýžto v dnešní době připadá na padesát procent všech svateb včetně těch konaných s nejlepšími úmysly. Jedna moje kamarádka stihla do pětatřiceti změnit příjmení hned třikrát a její nedohledatelnost byla díky tomu vyšší, než kdyby ji zapsali do programu na ochranu svědků. Pro ženy, které bílá barva svatebních šatů láká natolik, že v pravidelných intervalech musí oddavky opakovat, je jednoznačně nejvýhodnější strategií výměna příjmení před pomlčkou za stálého zachovávání toho rodného za pomlčkou.
Kamenem úrazu v podobě mrzačení příjmení podivnými koncovkami je svatba s cizincem. Náš rodný jazyk umožňuje kdejakou krkolomnost, ale hlásit se do telefonu Jana Wuová může jen nadšená podporovatelka Ústavu pro jazyk český. Pojme-li Češka za chotě Islanďana Bjorna Siggurdssona, své příjmení si ponechá i přes protesty matrikářky, protože sňatkem se nestává synem svého tchána. Personál světových hotelů prý bývá nedůvěřivý také v případech litevských manželských párů, kdy pan Cyzien cestuje s paní Cyziene a slečnou Cyzute, kteří v souladu s užíváním litevských koncovek a nelogicky vzhledem k pravidlům anglosaských jazyků tvoří legální rodinu. Kvůli stejnému principu si Češky žijící dlouhodobě v zahraničí krátí příjmení o ono kýžené –ová. Nikdo přece nechce být hotelovým personálem považován za pouhou milenku! V tomto boji za rovnoprávnost příjmení (a snad i díky nedostatečnému počtu chlívečků na formuláři daňového přiznání) si spousta Češek zkracuje jméno do mužského tvaru jaksi preventivně. Tyto ženy se prezentují téměř v maskulinu, čímž nutí nebohé spoluobčany krkolomně lámat své příjmení do neurčité směsi tatarštiny s hotentotštinou. Proti gustu nemůže být dišputátu, zvlášť když vám při firemním teambuildingu neutrální jméno Nikola Havlík opakovaně pomáhá získat ubytování v pokoji rezervovaném pro fešné spolupracovníky. Při využívání příjmení v mužském tvaru je ale potřeba důrazně myslet na to, jak bude vypadat výsledné jméno po sňatku a dbát na to už při výběrovém řízení na vážného zájemce o vztah. Můžete dopadnout jako roztomilá Hana Šikula Pekařová, ale taky můžete svatebčany zabít smíchem aliancí typu Emma Králík Smetana nebo Barbora Česnek Topinka.
Moderní nevěsta má demokraticky rozsáhlý prostor pro určení své identity pomocí příjmení. Vlastně je jen na nás, jakou alternativu jsme schopny při představování vyslovit s vážnou tváří. Pokud se pár nedokážete dohodnout ani na jedné alternativě, doporučuju postup mjedněch svých známých, kteří na radnici vcházeli jako Motejzlík a Hrušková, a z ní vycházeli Machovi. Naštěstí pro ně a doručení svatebních darů vypadali pořád jako naši kamarádi. Prostě jak psal Shakespeare – Růžička nebo Růžičková, ženichovi bude jeho nevěsta vonět pořád stejně hezky.
10.1. 2014 pro časopis Cosmopolitan