Londýn – Hipsterská minisezóna

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Foto: Barbora Topinková

Londýn, 8.5. 2015

hipsterskými, gotickými či jinými městskými kmenovými koloniemi je to jako se Schrödingerovou kočkou. Jakmile se o nich dozvíte, už se pravděpodobně přestěhovaly jinam. V jejich původním působišti po nich zůstal jen relikt v podobě disneylandu pro turisty, kteří si odtud dovezou tu zaručeně nejcoolovatější selfie s uměleckým graffiti. Mívám pocit, že realitní makléři si šlechtí komunity hipsterů jako chemici kultury bakterií. Prohledávají squaty i undergroundové galerie a koncerty a za pakatelné nájemné je pak uměle vysazují do míst, kde chtějí zvýšit cenu nemovitostí. Protože se jedná o ošklivé části města poznamenané naprosto nedostatečnými instalatérskými pracemi a developeři zrovna prohráli všechny prachy při posledním rozvodu, dají se tu zvednout ceny jen tím, že se čtvrť ozvláštní bohémským půvabem.

Hipsteři vymezený prostor zabydlí unikátními obchůdky, malými galeriemi, kavárnami i uměleckými díly nastříkanými na fasády domů, o vanách postavených na předzahrádkách na protest fušérským instalatérům nemluvě. A až jsou odsunuti, aby zvelebovali další, zatím neznámou část našeho světa, proniknou sem turisté a další mainstreamoví lenoši, aby za kukandu na pouliční galerii s průvodcem a letmý pocit blažené osobní svobody utratili majlant. Věci, které byly jedinečné a sloužily účelům komunity, si už zachovávají jen víceméně přikašírovaný obal, který je uvnitř místo designových věcí naplněn tunami napodobenin Made in Asia. Typickým příkladem je Camden Town. Kdysi drsná jatka a hnízdiště tvrdých gotiků, dnes tržnice s několika zajímavými obchody utopenými mezi laciným šuntem.

Existence londýnské hipster čtvrti Spitalfields se právě nachází na křehkém předělu mezi těmito dvěma obdobími a mě bavilo cíleně nevidět z Londýna ani jedinou památku, ale strávit svoji dovolenou  touláním v okruhu několika bloků mezi ulicemi Bishopsgate St. na západě, Fashion St. na jihu, Brick Lane na východě a Columbia Road na severu. A cítit poslední okamžiky, kdy tohle místo vypadá tak, jak vypadá, než začne díky invazi zvědavců zvenčí vypadat tak, jak se očekává, že by vypadat mělo.

Zevl po hipstersku

Londýn je velkoměsto tvořené mnoha maloměsty. Britské muzeum jsem prošmejdila už desetkrát a počet prýmků na kabátech slavných beefeaterů si vybavím zpaměti. Obrážet památky v Londýně je super, ale poznat další města schovaná vedle a za tím velkým hlavním městem je daleko zábavnější.  Maloměsto Spitalfields leží v těsném sousedství City na jihu a muslimských a indických čtvrtí na severu. Jedná se o několik bloků křivolakých uliček navazujícím na bývalé rejdiště Jacka Rozparovače a starou dělnickou cihlovou zástavbu včetně nefungujícího pivovaru. Vzhledem k této etnicky a sociálně zajímavé poloze můžete na hranicích čtvrti pozorovat úžasná setkání třetího druhu, kdy se z blízké bankovní City zatoulaný korporátní otrok v prvotřídním obleku a s vytřeštěným výrazem pramenícím z permanentního stresu klesajících akcií staví do fronty na nejlepší kávu ve městě s pánem v texaskách, tílku a zeleném saténovém županu, který na Brushfield St. pravděpodobně vypadl z dosud nevydaného dílu Harryho Pottera. Čím hlouběji se do této čtvrti dostáváte, tím víc si vzhledem k množícím se postavičkám v čepicích po dědečkovi a šatech po babičce připadáte ulítlí a nenormální. V brakickém prostředí na hranicích s indickou čtvrtí pak můžete v případě loveckého štěstí narazit na nefalšovaného lumbersexuála v indickém vydání. Žirafy, tučňáci a lední medvědi v jednom biotopu – to je možné jenom tady!

Vintage foolish, nakupujte!

Ochutnávkou blešákového ráje je Spitalfields Market, který je příznivým prostorem i pro ty, kteří se prudké konfrontace s nezávislým duchem trochu bojí. Každý den v týdnu se tady nabízí něco jiného. Staré i á la staré mapy, vintage šperky i šperky made in Asia. Knihy, vinyly, staré a nové boty, bláznivé čepice a všechno, co někdo našel v babiččině kredenci a měl to tu drzost dát na pult. Včetně zmíněné kredence. Původ i cenu věcí pozná jen zkušený nákupčí. Těm méně zkušeným radím – zhýčkáni pevnými cenami obchodních řetězců, naučte se tady sami rozhodnout, jakou má ta která konkrétní věc pro vás skutečnou cenu. A pozor – fluktuace stánků i stánkařů je tak velká, že pokud se sem rozhodnete zajít pro vybraný kousek po zralé dvouhodinové úvaze, nebo dokonce zítra, pultík už tu nebude. Pravděpodobně totiž odcestoval časoprostorem do jakékoliv jiné galaxie i se svým podivně vyhlížejícím majitelem.

Chcete-li si tyto exotické jedince lidského druhu prohlédnout v hojnějším počtu, zavítejte sem v době burzy vinylů nebo v době místní snídaně, což je cokoliv mezi jedenáctou a šestou večerní. Na sklonku odpoledne se svět mudlů a kouzelníků v dokonalosti propojí, protože podivíni právě odcházejí do práce v ateliéru, zatímco vyšampónovaní hoši ze City si dávají drink po šichtě a loví sličné i méně sličné kolegyně na one night stand.

*Poznámka pro ženy a dívky – takovou koncentraci krásných, upravených a přitom stále ještě mužných mužů jako v této části Londýna jsem nikdy nepotkala. Chodila jsem po ulicích a zažívala tytéž pocity, jako Britové přijíždějící do Prahy a získávající blokádu krku díky neprobratelnému kvantu krásných českých blondýnek. Must see!  

Že je Bicester Village jasnou trefou pro ty, co pasou po značkových hadrech a mají hlouběji do korýtka? Cha! Svět pro vás připravil past jménem Brick Lane. V cihlových domečcích se schovává svět vintage obchůdků, kam pro vás profesionální nákupčí svážejí skvosty větší i menší hodnoty z blešáků v celé Evropě. Tady koupíte značkové boty za dvacet až padesát liber, tady koupíte kabelku Chloé, kterou jste měla zdědit po babičce. Tohle je recyklační linka oblečení z celé Evropy a zaručuju vám, že tu dokážete hrabáním a smlouváním blaženě strávit celé sobotní dopoledne. A pokud chcete opravdu zajímavé kousky, radím nebát se zahnout za roh – někteří prodejci jsou volné duše a štendry s oblečením, botami a vojenskými uniformami ukořistěnými snad z nějakého zkrachovalého šlechtického sídla mají rozloženy na dvorcích. V takovém dvorku jsem mezi podivnými klobouky, zrcadly a vtipným blonďákem vyhrabala krásné sandály CK. Hledejte bez hranic – od toho jste na světě.

Kde se objeví hipster, tam se objeví kafe. A organic food.

V tomhle kousku světa se jí zdravě a být veganem je tu známka dobrého vychování. Klasickou pivnici na spláchnutí žízně jsem hledala poměrně dlouho a nakonec jsme musela až ke Špinavýmu Dickovi (Dirty Dick´s) naproti Victoria. Při popíjení ležáku, bedlivě pozorována štamgasty (osamělá turistka popíjející pintu v poledních hodinách stále ještě budí v Anglii tázavé pohledy), jsem přemýšlela, zda je dickem v názvu míněn konkrétní špindíra nebo intimní část mužského těla. Nakonec jsem se dočetla, že je lokál pojmenován po železářství, na jehož místě vyrostla prvně hospoda Old Jerusalem a pak Dirty Dick´s. Každopádně sklenice byly čisté, fish and chips na standardní úrovni a pivo překvapivě oplývalo chutí, byť s jemnými mýdlovými podtóny.

Hipsteři jsou mlsouni a potrpí si na opuletní snídaně. Samozřejmě můžete předstírat zdravou výživu v řetězci Pret-a-Manger, ale uvnitř čtvrti jasně vítězí nezávislé kavárny. Do 10 liber pořídíte skvělou snídani v podobě lívanců nebo klasické anglického útoku na žlučník čítajícího slaninu, párky, placičky a tolik toastového chleba s máslem, kolik se ho jen dokáže usadit na vašich stehnech, ve věhlasném podniku Breakfast Club. Nejenže vám zachrání zdraví před onou typickou anglickou snídaní tím, že vám k ní načepují pivo, ale večer tady projdete dvířky nenápadné lednice, která stojí u baru, do nejvyhlášenějšího koktejlového baru čtvrti. Stačí jen obsluze za pultem sdělit tajné heslo.

*Je to „I´m here to see the Major.“. Ale jen mezi námi, jasný?!

Ale nejzajímavější je pochopitelně hledání jídelny nazdařbůh, i když to znamená ujít několik ulic s kručícím žaludkem. V jedné odlehlejší uličce na východ od Brick Lane jsem si našla kavárnu vypadající jako obývák Fridy Kahlo, jedla zaručeně domácí citrónový piškot a pozorovala vstup do vintage obchůdku naproti, který si anektoval obtloustlý francouzský buldoček. Ležíc v poloze přežraného tuleně zvedl ke každému nově příchozímu línou hlavu a mě bylo jasné, že podrbání místního mazlíka je vstupenkou, zážitkem a lákadlem na zákazníky v jednom. A nejlepší oběd si podle momentální nálady najdete na trhu ve starém pivovaru (taktéž na Brick Lane). Já jsem si vedle burzy vinylů a vietnamskou, mexickou a barmskou nabídkou nakonec vybrala domácí placku indžera se zeleninou od holek z Etiopie.

Jí-li totiž člověk mezi hipstery, neměl by je dráždit okatou masožravostí. Mohli by vás pokousat a vy byste pak museli nosit kšandy až do té doby, než vám někdo propíchne srdce osikovou tužkou z Ikea. I když je pravdou, že největší ukázkou svobodomyslného projevu v hipsterské komunitě je nebýt hipster. Můžete být za gotika v jasně růžové, burleskní tanečnici nebo (v případě velké osobní odvahy) i turista s foťákem v džínách a sandálech s ponožkami – vše je tolerováno jako norma vašeho osobního vyjádření, na které máte svaté právo. Takže až budete v Londýně, určitě se sem vypravte. Dress code je jen na vás;-).