bara
Sběračky i lovkyně slev v těchto dnech davově šílí. Slabší jedinci hynou na podlahách nákupních center zdupáni podpatky táhnoucími v dychtivých stádech od regálu k regálu. Muži potupně svlečeni do trenýrek se zuby i nehty brání nákupu tuctu nových kalhot, apelujíc na zdravý rozum a základní matematické dovednosti ženské části světa. A Ježíšek se při pohledu na to spotřební šílenství krčí v koutku s pocitem trapného břídila. Sezónně nám slevili všeliké bebechy a byli bychom za pitomce, kdybychom je kupovali za plnou cenu. Kdo si počká na výprodej, ten má dvoje za cenu páru!
Můj způsob nakupování je jednoznačně sebedestruktivní. Na prahu obchodních domů se cítím stejně bezbranná jako lumík na okraji útesu. Nutkavé puzení napodobovat svými nákupy velkou bankovní loupež mi během týdne slev nadělilo do skříně tři svetry, jedny večerní šaty (červené), dvoje lodičky (červené), tři rtěnky (červené), neodolatelnou halenku na večírek s 60%-ní pravděpodobností JEHO přítomnosti, půl kýblu oblíbeného parfému a oranžové gumáky pro rozjasnění stresu z ošklivého telefonátu mého bankovního poradce. Kde se ve mně bere ten primitivní pud utratit poslední korunu za bebechy, o jejichž potřebnosti pro svůj zdárný životní vývoj sama pochybuji? Co je lítým hubitelem mé finanční stability a jaká přírodní síla mě nutí kupovat střevíčky na ples tak dlouho, až můj botník vypadá jak depo na kánoe? Zašla bych si to rozebrat na psychoanalýzu, ale koupila jsem si na ty rtěnky ještě vyšívanou taštičku (červenou) a nezbyly mi žádné peníze.
Důvodem mého jednání zřejmě bude animální sběračský pud, zakódovaný v době šerého pravěku mezi moje dvě chromozomálně luzná X. Lov slev je adrenalinová, silně návyková záležitost, obtížností připomínající válečnou operaci. Je to výzva vyžadující taktiku, vycizelované lovecké instinkty a dokonalé zmapování terénu. V rámci příprav na boj o nejlepší kousky s ostatními sběračkami je nutno strávit stovku hodin obcházením nákupních chrámů (známo též jako šopování přes okno) a vypít bezpočet káviček pro udržení pozornosti. Pomocí průzkumu bojem (tj. masochistickým zkoušením bez následného impulzivního nákupu) si vymapuju systém uložení zájmových bebech a sestavím žebříček od „nutně potřebuju“ přes „musím mít“ až k „nemusím mít, ale strašně chci“. V rámci domácí přípravy detailně zpracuju rešerši cen a rozmístění zboží na štendrech, sestavím atlas pro rozeznávání nové a staré kolekce a natrénuju chmaty, jež mi v dusivém davu nepřátelských sběraček pomohou na první dobrou vyhmátnout kýžený předmět z jakkoliv nepřehledné hromady. V opačném případě bych se degradovala do role snadnonapálitelného hejla, který s klidem zaplatí plnou cenu za něco, co bude ve slevě až za dva měsíce, nebo co lze pořídit na Neumarktu v Drážďanech o 45 Kč levněji. A tady přece jde o principielní radost z laciné koupě!
Startovní výstřel pádu cen mě zastihuje vyzbrojenou pohodlnými botkami s okovanou špičkou pro boj zblízka, nákupní kabelou o objemové kapacitě menšího skladu a kreditní kartou zkroucenou v předsmrtné křeči. Na doporučení svého bankovního poradce jsem letos v rámci zachování alespoň nějaké ekonomické rozvahy zavedla při svých nákupech koeficient potřebnosti. Cenu každého bebechu, který NUTNĚ potřebuju, vydělím počtem dní, po které chci touhu svého srdce používat. V relaci mých příjmů a limitovanému objemu šatní skříně by mi měla vyjít cena v hodnotě 2 Kč na jeden den nošení. U některých povedenějších součástí šatníku a botníku to znamená, že budu muset žít poněkud déle. Například pro výše zmíněné večerní šaty se budu muset uchovat v plném zdraví a stejném objemu v pase dalších 230 let. Naštěstí v přilehlé lékárně mají výraznou slevu na ženšen a v parfumerii naproti prodávají účinné krémy proti vráskám ve výhodném balení 10+1 zdarma. To by mi do příští vlny slev mohlo stačit.
2.1. 2012 pro blog na Idnes.cz