Ilustrace: Mariana Francová (kniha Z lehu k běhu, BizzBooks)

Už rok jsem běhna. Tuto aféru založenou čistě na tělesné rozkoši si se mnou začalo jedno zrcadlo sdělením, že moje okrasné tukové polštáře přestávají být okrasnými. Zip na mých kalhotách mi těsně před smrtí prasknutím sdělil tajemství, že můžu buď dýchat, nebo jíst. A pokud bych náhodou chtěla praktikovat oboje bez nutnosti omezit dávky krmiva na dvě hrsti vařených otrub denně, musí se ze mě stát běhna. A tak jsem zběhla a za první sezónu jsem zjistila následující:

Born to běh

Podle antropologů a ultramaratonců jsou lidé zrozeni k běhu a na trase delší osmdesáti kilometrů předběhnou i koně. Ještě jsem neměla příležitost to experimentálně ověřit, protože jsme nepotkala svolného koně, ale na rozdíl od bezduchého pohybování závažím nahoru a vpřed v uzavřené místnosti zdá se mi tento způsob pohybu být úplně přirozeným. Tedy až na ten kyslíkový dluh.

Výbava běhny

Toho, kdo mi nakecal, že běh je nejlevnější sport, bych ráda zbila prázdnou šrajtoflí. I když slova jako pronátor či supinátor nechávám profíkům, protože tvar nohou do X řeším jen při výběru trenýrek tuto vadu maskujících, stejně k běhu potřebuji následující:

– boty silniční opatřené ultradlouhými tkaničkami, jejichž řádně uvázaná dvojitá klička zabraňuje pádu uprostřed sprintu parkem pod tlamu kolemslídícího rotvajlera

– ponožky nesvinovací (svině svinuté člověku vytvoří puchýře o rozloze menšího městského státu)

– náplast Compeed ve velkoobchodním balení, Hemagel, Brufen, kyslíkový přístroj a vazelínu s vůní kokosu (nasládlý smrad funguje jako repelent pro večerní výběhy, vazká hmota je odpuzovač zvířátka zvaného vlk)

– šortky běhací řvavě barevné, jež varovným zbarvením odrazují v divočině městského parku většinu přítomné zvířeny od zakousnutí pohybujícího se cíle

– podprsenky a to ve dvou na sobě (v opačném případě riskuji ufackování sama sebou), případně pronájem kozonoše

– mobil s aplikací Nike+, která motivačním způsobem zaznamená trénink každé běhny a v žebříčku nejpomalejších vám udělí slušné předposlední místo

– kapsičku na mobil k připevnění na paži (v opačném případě aplikace v mobilu chcípá díky opocení přístroje ukrytého v zapařených šortkách)

Vyspělí jedinci jsou dále opatřeni drahými hodinkami a pásem, jež zaznamenává tělesné funkce běžce a při jeho kolapsu okamžitě přivolá záchranné složky dle pokynů GPS. Chudší variantou je reflexní psí známka s vypsanými alergiemi a kontaktním telefonem na zvolenou pohřební službu.

Ilustrace: Mariana Francová (z knihy Z lehu k běhu, BizzBooks)

Výživa běhny

Běhnovství coby životní náplň poskytuje příjemné benefity v podobě zesílení oblasti plicní a zeslabení okolí prdelního, nehledě na různé mlsky cestou. Uženou-li křováci v africké stepi gazelu, proč bych já nemohla v českém lese uhnat klobásu a orosenou plzeň? Čokoláda je vedle špeku základním zdrojem nutrientů sportovní běhny. V mém případě je navíc silným stimulantem. Pokud je při běhu přede mnou tažena na udičce, způsobuje zrychlení až o 30s/km. Zvlášť dobré výsledky mám u Milky s celými oříšky, naopak Studentská pečeť v tomto testu zcela propadla. Po iontových mixech mívám nepřekonatelnou chuť mizet ve křoví vedle trati, a proto raději spoléhám na minerálně vyvážené moky plzeňského typu. Ovšem nejlepším stimulantem se ukázala být reálná fotografie mého zadku připomínaná mi v pravidelných intervalech.

Ilustrace: Mariana Francová (z knihy Z lehu k běhu, BizzBooks)

Termínovka a trénink běhny

Běhna se musí dobře bavit a proto je třeba tréninkové okruhy umístit do prostor s vysokou koncentrací přírodních úkazů. Z detailního doprůzkumu mi vyšlo, že nejhezčí pánská lýtka a stehna jsou pravidelně k vidění na 50°6’16.253 N, 14°22’36.544 E (6:00-9:00), případně na 50°6’16.880″N, 14°25’3.414″E (10:00 – 21:00, se zvláštním přihlédnutím k neděli). Protože motivaci k běhům delším než 10 km nacházím jen, jsem-li tažena skupinou podobně postižených, vybírám si zajímavé závody. Na Nortica Silva Run jsou občerstvovací stanice plné kozích sýrů, Jezerní běh, adršpašský Bufo Cross či Žebrácká 25 vedou nádhernými kopci a v Miřejovicích probíhá soutěž o nejhezčí pánský zadek. Absolutním vrcholem sezóny jsou pro mě pivní maratony, které unavené běhně dovolují vyměnit uběhnutých 10 km za vypití 1 ks chlazené desítky. V depu bývá veselo a rozdíly mezi trénovanými borci a spiťary se vtipně smývají vypitým pivem. Moje první třetí místo v životě běhny!

Shrnu-li svoji první běhnovskou sezónu, dostala jsem se z módu klušu/do-kopce-jdu až do polohy klušu-i-do-kopce, čímž se můj čas na půlmaratonu snížil o 41 minut. A bude líp. Na běhu mě totiž baví nejen to hecování a soudržnost naší komunity, ale hlavně ty chvíle, kdy během několika kilometrů moje tělo zfetuje samo sebe takovým množstvím endorfinů, že už nepotřebuju ani panáky, ani čokoládu. A proto to běhnovství, tedy kromě pozorování esteticky vyvedených mužných zadků, provozuju i přes ty puchýře a kyslíkový dluh.

23.8. 2013 pro blog na Idnes.cz

Mohlo by se vám také líbit:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.