bara
Pokud jste ten typ závodníka, co má na lýtku převodník a jezdí proto, aby se mohl dosyta najíst a napít, vítejte v ráji jménem Malorka. Pokud jste typem závodníka, který buď trénuje, nebo závodí, alespoň někdy sesednutí z kola zvažte. Na níže jmenovaných místech nebudete litovat a vaše výkonnost podpořená dobrým jídlem strmě poroste! Vyhnete-li se velkým městům na pobřeží, která jsou v sezóně plná německých pivních dupáren a spálených britských turistů plazících se v rámci své dovolené v dvousetmetrovém perimetru mezi pláží a další sangrií, uvidíte Malorku jako krásný hornatý ostrov, přímo stvořený pro cyklisticko-kulinářské výpravy. Na jaře tady kvetou mandloně a v jeho pozdní fázi uvidíte květy i plody pomerančovníků a citroníků najednou. Po celé jaro tu navíc budete potkávat cyklistické a triatlonové profíky i hobíky, kteří nebudou nic namítat, pokud se za ně při svém toulání na chvíli schováte před větrem fučícím od moře. Tedy dokud pelotonu holých lýtek budete stačit. Na rozdíl od nich si ale dopřejete ten tréninkový luxus zastavit a ochutnat ostrov všemi smysly. Na vlastní žaludek i stehna jsem vyzkoušela, přes která místa a jídla je dobré se Malorkou promlsat a jakou kilometráž či cestu je třeba zvolit, aby člověk vyjel, co promlsal.
Na sobrasadu přes horu Randa
Požehnáno budiž prase – sobrasada je chuťová dokonalost vyrobená z vepřového masa naloženého v paprice a zrajícího ve střívku.
Malorčané ji dávají na keksy jako tapas, na bagetu místo salámu nebo v podobě klobásek na gril. K těm nejlepším na ostrově se dostanete krásným výletem na stolovou horu Randa, častým to tréninkovým cílem nadšených vrchařů. Z městečka Llucmajor vyjedete po silnici na sever, horu nelze přehlédnout. Zatímco cyklisté v tréninku budou okolo vás opakovaně vyjíždět nahoru a zase sjíždět dolů připomínajíc hračky na klíček, vy se zastavíte ve dvou klášterech v první třetině hory (Santuari de Cura) a pokocháte se výhledem přes zelená pole až k moři. Až vysupíte celý kopec, můžete se za námahu odměnit pivem nebo kávou v restauraci s přímo nebeským výhledem. Cestou zpátky to vezměte přes městečko Algaida.
V hospodě Con Demoni přímo u silnice mají ty nejlepší sobrasadové klobásky, tak si za ty nastoupané výškové metry dejte rovnou dvojitou porci. A ano – nezapomeňte si bochánek sobrasady přivézt domů jako suvenýr. Na rozdíl od keramických figurek z něj po zbytek života nebudete muset utírat prach!
Trasa: z oblasti S´Arenal-Llucmajor-Randa-Alcudia-zpět cca 75 km zvlněným terénem, 90% asfalt
Kalorický příjem/výdej: Každé jedno pivo má asi 150 kcal. Sobrasada je čistá radost, po té se nepřibírá.
Na fíkové chlebíčky a víno do Sa Granja
Podhůří na severu ostrova je známé výbornými víny a vinařstvími, která rozhodně stojí za důkladný a pozvolný průzkum. Z Palmy vyjeďte na sever směr Establiments a Esporles. Okolo nákladných haciend a zahrad projedete krásnou zvlněnou krajinou táhlým kopcem až ke statku Sa Granja (cca 5 km od Esporles, značeno). Tady vás za vstupné cca 15 euro čeká prohlídka krásného starého statku, který zde funguje už od dob Maurů. Je postaven v romantickém údolí na artézském prameni a kromě nádherných terasovitých zahrad uvidíte také drezúru koní a parfemářskou dílnu.
Nehledě na ultimátní ochutnávku lokálních dobrot v podobě fíkového chlebíčku, koblížků s různými druhy marmelád, sýrů, klobásek a volného přístupu k několika vinným soudkům v zahradě pod platany. Mně nejvíc chutnalo z toho úplně vpravo, ale rozhodně byste měli celou nabídku okoštovat sami – třeba se pletu. Pokud nejste nacpaní k prasknutí, vyjeďte z brány Sa Granja vlevo nahoru do kopců. Co si vyšlapete, to si sjedete do městečka Puigpunyet (čti puč-pu-nět a zkus se nesmát), kde si můžete dát sklenici vína. Pokud už se dokážete valit jen z kopce, dejte si pozvolný sjezd k moři do Palmy. Cestou si v kterémkoliv vinařství vpravo či vlevo od cesty dejte sklenici vína. Zvláštní pozornosti doporučuju odrůdy Moscatel a Mato Negro (umí mít opravdu skoro černou barvu!).
Trasa: z Palma de Mallorca-Esporles-zpět cca 35 km zvlněným terénem, 100% asfalt, zajížďka Puigpunyet cca dalších 20 km v brutálních dokopcích a skopcích
Kalorický příjem/výdej: Pokud jedete přes Puigpunyet, můžete sežrat a vypít co chcete.
Na citrónový koláč, pomerančový džus a tapas ze Solleru do Valdemossy
Královská cykloetapa severním pohořím Malorky může mít v určité úpravě i přes kilo a v kopcích, takže jezte po menších porcích a často, ať to v žaludku dovezete. Ideálem je konzumace tapas – porciček předkrmů sahajících ve škále od různě nakládaných oliv a šunky přes lilek plněný sýrem až po smažené rybičky a španělskou omeletu (s bramborami). Někde Vám nemůžou nalít alkohol, aniž byste si současně dali něco k jídlu, takže tato pozornost navíc je příjemná nutnost. Jako větší malé jídlo si můžete dát „pa amb oli“ – místní chleba potřený olivovým olejem na místo másla, na který se naklade šunka nebo sýr. Dostanete ho v každé hospodě vlastnoručně připravený barmanem, čerstvý, neskutečně dobrý a s destruktivním účinkem na sliznice tvrdého patra připomínajícím užití hrubozrnného šmirglpapíru.
Ze Solleru (pozor, musí vás tam někdo odvézt autem, protože do tunelu cyklista nesmí a vláček jedoucí z Palmy nebere kola) si můžete udělat několikakilometrový švih do vesničky Fornalux. Je plná pomerančovníkových hájů a krásných terásek, kde si můžete dát ranní čerstvý džus.
Na Valdemossu to ze Solleru vezměte vlevo do kopců směrem na Deiá. Při pozorování krásných výhledů na příkrém pobřeží lemovaném citroníky určitě zapomenete na to, jak vám pod tíhou převýšení praskají plíce i stehna. Po patnácti kilometrech dojedete do Deiá – v místních kavárnách a teráskách mají ten nejlepší a nejlehčí citronový koláč, tak se opovažte pokračovat bez ochutnání!
Trasa vede dále po pobřeží (ano, připravte se na další kurevský kopec) k zámečku arcivévody Ludvíka Salvátora Son Mirroig. Je to krajkovitá bílá stavba na útesu a určitě si zaslouží sesednutí z kola. Pokud jste odpírači kultury, vězte, že jedno pivo ve stánku u zámečku ten kurevský kopec příjemně rozdělí na dvě půlky. Pokud jej potřebujete rozdělit na třetiny, zastavte se ještě v klášteře Miramar a prohlédněte si jeho terasovité zahrady.
Na silnici Ma-1130 se dejte vlevo a přijedete do Valdemossy. Pokud by vás cyklistické puzení nebo nadšení ze sjezdu donutily odbočit vpravo, doklikatíte se po dalších třiceti kilometrech rasoviny k terasovitým zahradám v Banyalbufaru. Dostat se zpět bude rasovina ještě větší. Ve Valdemosse počítejte s hodinkou prohlídky, je tu krásný klášter, ve kterém jednu neopakovatelnou zimu bydleli, léčili se a provokovali okolí George Sandová a Frederic Chopin, nehledě na krásné kavárny a obchůdky. Zpět do Palmy už je to jen krásný sjezd.
Trasa: Soller-Fornalux-Soller-Deiá (25 km) + Deiá-Valdemossa (15 km) + Valdemossa-La Palma (20 km) v optimistické variantě. 100% asfalt, dvě třetiny samé kurvakopce!
Kalorický příjem/výdej: Výdej ultimátní, pokryje příjem minimálně tří citronových koláčů, tří piv a nepočítaně kafí.
Sa Calobra a hierbas na kuráž
Sa Calobra je malorský cyklistický pojem. Sjíždějí se sem šílenci z celé Evropy, aby se a) téměř zabili při výjezdech a hlavně sjezdech na silnici, která se místy otáčí i o tři sta šedesát stupňů nebo b) zabití či jiné tělesné poškození na své či jiných osobách opravdu dokonali. Pokud sem vjíždíte jako motorista, nemáte před nimi přednost, i když si to vy i pravidla silničního provozu myslíte. Pokud sem vjíždíte jako cyklista-hobík, dejte si majzla na obě skupinky a před etapou si pořádně zkontrolujte brzdy. Odměnou vám budou krásné výhledy a cirkusové představení, při kterém budete zírat, co všechno se ještě na kole dá vybrat. Na kuráž před morálovkou v podobě silnice spadající hluboko pod váš bok si dejte panáka bylinného likéru hierbas. V dobrých podnicích vám donesou lahev na ochutnání na konec jídla, aby vás z výše účtu netrefil šlak. Pokud se tak přesto stane, svedou to na alkohol a lokální přirážku.
Trasa: opět ze Solleru po silnici Ma-10 až do Port de Sa Calobra. Posledních 10 km je zmíněná cyklistická výživa.
Kalorický příjem/výdej: Dva panáky na kuráž a večer tři brufeny na bolest.
Do Alcúdie na smažené sardinky a antimalarický likér Palo
Pokud nebydlíte na severovýchodním konci ostrova, vezměte kolo do vlaku a převezte se do Sa Pobla. Odtud vedou krásné rovinky mezi poli zdobenými větrnými mlýny na čerpání vody, které tu nastavili Maurové v nejvyšší koncentraci na hlavu a centimetr čtvereční. Dojedete přes ptačí rezervaci S´Albufereta až do Alcúdie, která byla až do 19. století močálovitou pustinou. Předtím tu bujela malárie, dnes tu bují ptačí svět reprezentovaný pernatci táhnoucími do Afriky a zpět. Alcúdia je plážové městečko s římskými rozvalinami a ulicemi plnými rybích barů, kde mají ty nejlepší smažené sardinky na ostrově. Jako digestiv si dejte sklenku likéru Palo, který se dříve vyráběl z chinovníkové kúry jako preventivní pití proti malárii.
Trasa: Sa Pobla – Alcúdia-zpět cca 30 km, rovinka a asfalt, ale protivítr. Ideální pro rodiny s dětmi nebo pro cyklisty v kocovině.
Kalorický příjem/výdej: Dneska to neukecáte, příjem bude vyšší než výdej. Leda byste si trasu prodloužili na jih do polí, zátok a protipirátských strážních hrádků u Can Picafort.
Přes klášter Lluc na tuplák piva a sopa mallorquina
Sopa mallorquina je sedmimužná polífka, v jejímž zelí a klobásách stojí lžíce. Navíc se jí před podáváním přelévá chléb nakrájený v misce, takže výsledná šlichtička zasytí průměrnou rodinu z rozvojové země asi na týden. Pokud je váš kalorický příjem omezen, budete si na ni muset dojet do kopce. Ideální trasou je návštěva kláštera Lluc. Výchozím bodem je městečko Inca, kam dojedete vlakem či na kole odkudkoliv. Cesta ke klášteru vede na sever přes městečka Selva a Caimari a je jak jinak než do slušného kopce. U kláštera je několik krásných hospůdek servírujících typickou katalánskou venkovskou kuchyni. Po pravé straně silnice je jedna, kde čepují pivo San Miguel do tupláků, tak neváhejte a před sjezdem zpět doplňte do krve dostatečný objem elektrolytů.
Trasa: Inca-Caimari-Santuari de Lluc-zpět cca 30 km, 100% asfalt.
Kalorický příjem/výdej: Jeden tuplák za každých padesát nastoupaných výškových metrů.
Poloostrov Formentor a paella se sangrií na rozloučenou
Formentor je divoký kus země se zátokami připomínajícími norské fjordy. Nechte se kamarádem odvézt až k majáku na jeho úplném konci a užijte si houpavou cyklistiku s výhledy na moře. Vede tu jen jedna silnice, takže nemůžete zabloudit, ani pokud nejste nejsilnější v orientaci, a kopečkovitá rasovina společně s nepřítomností civilizace a tedy i stánků s občerstvením vám udělá příjemný hlad na večer.
Na paellu si můžete zajít kamkoliv – všude ji mají a všude ji mají skvělou. Přinesou vám pánev plnou dušené rýže se šafránem, kuřecím masem a mořskými plody. Vypocené tekutiny doplňte sangrií. Jedná se o místní styl zužitkování ne moc kvalitního červeného vína, do kterého se přidává citronová limonáda, ovoce a likéry. Místní barmani ji pojímají jako volnou disciplínu a každý si ji umí míchat jinak. Pije se jako limonádička a zabíjí rychle jako černá mamba. Pokud exitus ze společnosti chcete ještě umocnit, snězte i všechno ovoce, které zůstane na dně džbánu.
Recept na sangriu od nočního vrátného hotelu Leblon: Když se naše společnost neměla k odchodu z baru a noční vrátný už chtěl zavřít a mít klid na své seriály, namíchal nám tuplovanou verzi sangrie, která je chuťově nejlepším práškem na spaní. Oproti prohlášení, že půjdeme spát, až nám prozradí recept na tuhle dobrotu, nám sdělil že: „Do dvoulitrového džbánu nalijete postupně litr červeného vína (krabičák se snese), půllitr citrónové limonády Fanta, čtyři velké panáky bílého rumu, tři velké panáky likéru hierbas (lze nahradit chorvatskou travaricou) a dva velké panáky likéru Malibu. Zbytek objemu naplníte nakrájenými pomeranči, jablky a dalšími sladkými věcmi, které vám okorávají v lednici.“
Trasa: Cap de Formentor-Pollença cca 50 km, 100% asfalt.
Kalorický příjem/výdej: Hlad a výdej v první části dne musí být výživově vyvážen. Koneckonců rýže a ryba je velice dietní záležitost a sangria obsahuje 90%vody a ovoce.